"Budoucím duším"

29. září 2012 v 11:01 |  Alžbětiny básně
"Já osamělý život poustevníka
žiji, jenž dávno odvyk radostem.
Má duše nemá v žití souputníka,
spřízněnou duši nenalezla jsem.
Snad kdysi v mládí blouznivě jsem pletla
věnce kol čela mnohých krásných hlav;
jak bezduché jsou teď, když léta smetla
vavříny, obnažujíce pravý stav.
Ač příbuzných vždy kol mne bývá,
jen těla týká se ten svazek pokrevný.
Mé nitro desaterá pečeť skrývá,
má duše svazek zamčený.
Kdys po zemi jsem divoce se hnala,
i písek puzsty se mi těsným stal.
Tu s koňmi pyšnými jsem moře přeplavala,
na břehu Erinu se dala v cval.
Divže jsem přitom duši neztratila,
sem tam mne štval můj neklid panický.
Však duši mou si jiná vyvolila
a pevně obemkla ji navždycky.
Kůň - pozemský ten klenot mojí duše,
byl náhle vyšší mocí proměněn
a místo něj pode mnou Pegas kluše,
můj duch se vznesl na něm omámen.
Já prchám před světem a jeho slastmi
a dnešní lidé jsou mi vzdáleni.
Mně cizí jejich štěstí je i strasti,
zde na jiné jsem hvězdě, zdá se mi.
Co mě dřív blolelo, teď drahé mi je,
rájem se stalo osamění mé;
můj duch dnes křídly svobodněji bije
a cizí jsou mu duše pozemské!...
Tu duše moje náhle překypuje
a nestačí jí němé hloubání.
Vše, co jí hýbe, v písně převtěluje,
jež rukou mou jsou v knihu zapsány.
A kniha uchová je pro věk lidský
před dušemi, jež dnes je nechápou.
Než přejde staletí, mnohý zvrat historický
se přežene - pak znovu rozkvetou.
Ó, kéž by Mistrův * cíl pak vyplnily!
Být útěchou vám, jež se rmoutíte
pro ty, kteří se za svobudu bili,
jimž čela zdobí věnce trnité!
Vy drahé duše oněch příštích roků,
k vám dneska moje duše hovoří:
chce průvodkyní býti vašich kroků,
nechť díky vám se z básně vynoří."
* Mistrem je samozřejmě míněn Alžbětin oblíbený básník Heinrich Heine
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama