115. výročí Alžbětiny smrti

10. září 2013 v 15:25 |  Císařovna Alžběta
Dnes je to přesně 115 let od Alžbětiny tragické smrti.
Zemřela 10.9.1898 v Ženevě, probodnuta trojhraným pilníkem a to anarchistou Luigim Luchenim.
více v celém článku
 

Příběh

8. září 2013 v 15:35 |  Císařovna Alžběta
Ahojky lidičky, dloho jsem nepřidala žádný článek, protože jsem neměla moc času, ale dnes jsem se konečně něco rozhodla přidat. Zkouším psát růzmé příběhy, od básniček, přes fantasy, romány až k historii. Dávám sem začátek příběhu o Sisi, doufám, že se bude líbit... Předem upozorňuji, že většina příběhu je pouze smyšlená...
více v celém článku

soutěž

1. června 2013 v 13:22
Ahoj lidi, zapojila jsem blog, do soutěže o nejlepší blog, takže by se nám hodily hlasy-pokud se vám blog líbí, tak určitě hlasujte :) na http://karinka28.blog.cz/1305/soutez-o-nejlepsi-blog-1-1-kolo
Děkuji :)
 



půvabná panovnice Sisi-proč odmítala tělesné rozkoše?

30. prosince 2012 v 15:36 |  Císařovna Alžběta

Život v slzavém ůdolí

Rakouské lázeňské městečko Bad Ischl je plné hostů. V létě roku 1853 se jeho uličkami prochází vévodkyně Ludovika Bavorská (1808-1892) se svými dvěma dcerami. Ta starší jménem Helena (1834-1890) se zde má setkat s rakouským císařem Františkem Josefem I. (1830-1916), který usiluje o její ruku. Jenže po prvním setkání je všechno jinak. František Josef se totiž zamiluje do její mladší sestry Alžběty Bavorské.
Rakouský monarcha proto neváhá a 18.srpna roku 1853 požádá dívku o ruku.

Nevěsta na pochybách

Mladičká Sisi stojí nervozně před oltářem. oči celé Vídně jsou upřeny na ni.
Píše se 24.duben roku 1854. Starobylý kostel sv.. Augustina v centru rakouské metropole je přeplněný k prasknutí.
,,Berete si za manžela tohoto muže? ,, ptá se kardinál a ukazuje na Františka Josefa. ,,Ano,, zní její rychlá odpověď.
,,Tímto vás prohlašujji za muže a ženu,, řekne kardinál a celou Vídní se rozeznějí zvony. Novomanželé pomalu vycházejí z kostela. Ulice jsou plné zvědavců, kteří se přišli podívat na nevídaně krásnou nevěstu. Císařovně však v hlavě víří pochyby. ,,Udělala jsem dobře?,, ptá se sama sebe. Odpověď dostane dřív, než si myslí.

Panenství na prodej

Z pokoje je slyšet usedavý pláč. Šestnáctiletá Sisi sedí na kraji postele a z očí se jí řinou slzy. Vedle ní stojí František Josef, hladí ji ve vlasech a utišuje ji. Svatební noc se jim příliš nepovedla.

František Josef však na svoji ženu nijak nespěchá. Jinak je tomu ale v případě jeho matky arcivévodkyně Žofie Bavorské (1805-1872). Ta druhého rána div že neztropí skandál. Manželství je na její nátlak nakonec naplněno třetí noc. Mladá císařovna od svého muže dostane za ztrátu panenství 12 000dukátů. Tolik totiž podle starého zvyku císař manželce za ztrátu nevinnosti dluží.

Líbánky končí v slzách

Zámkem Laxenburg nedaleko Vídně se nesou těžké kroky. Císař František Josef se v podvečer vtací ze státnických jednání za svojí manželkou. Když vstoupí do místnosti, Sisi mu padne radostí kolem krku, pak se však sveze na zem a rozpláče se. Mladičká císařovna je totiž celé dny sama. Společnost jí dělá jen nenáviděná tchýně, které Sisi neřekne jinak než zlá žena.

Načapá ho s jinou!

,,Spěchala jsem, potmě nacházím kliku, vejdu do pokoje a naskýtá se mi neuvěřitelný obraz,,, vzpomíná se slzami v očích císařovna. Píše se rok 1854. Od svatby uběhly pouhé dva měsíce. Charitativní akce, které se měla Sisi zůčastnit je na poslední chvíli zrušena. Císařovna proto spěchá domů, aby byla se svým mužem. Jaké je však její zděšení, když otevře dveře pokoje. ,,Ve svitu několika svíček zahlédnu na posteli nahého císaře a nad ním se sklání s rozpuštěnými vlasy nahé ženské tělo,,, vzpomíná. Manželství je v troskách.

Posedlá vlastním tělem

Císařovna stojí před zrcadlem.Dlouhé kaštanové vlasy jí padají ne zem. Sisi je právem považuje za svoji největší pýchu.
Vezme je do rukou a jemně s nimi zatřese. Pak se na sebe obdivně podívá do zrcadla. ,,Můžete,, řekne po chvíli a pak rychle dodá ,,Ale velmi opatrně!,, Její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková bere do rukou hřeben a začne vlasy jemně rozčesávat. Jakmile skončí, skloní se a všechny vypadané lokny zamete na stříbrný podnos. Ten následně ukáže císařovně ,,Tolik?,, zapiští Sisi, když na podnose spatří chomáč vlasů. ,,Promiňte, lépe to nešlo,, stihne ještě říci kadeřnice. Pak jí na tváři přistane bolestivý políček.

Vlasy přivazuje ke stropu!

Sisi každé tři týdny podstupuje náročnou zkrášlovací kůru. Ta zpravidla trvá celý den. Kadeřnice při ní císařovně do vlasů vtírají francouzský koňak a třicet vaječných žloutků. Pokud ale není Sisi s výsledkem spokojená, bere do rukou příruční zrcátkoa mlátí jím kolem sebe jako smyslů zbavená. ,,Dnes mě nesnesitelně bolí hlava,, stěžuje si. Všichni už tuší co bude následovat. Služebné berou dlouhé vlasy do rukou a přivazují je ke stropu. Císařovna se totiž domnívá, že tím uleví své bolavé hlavě.

Chce mít pořád štíhlý pas

Na císařský palác padá noc. Sisi už opět stojí u zrcadla a netrpělivě čeká na příchod služebné. (Ve svých pokojích neměla židle, takže musela vždycky stát). když do pokoje konečně dorazí Franciska Feifaliková, vyhrne si císařovna šaty. Služebná jí totiž musí změřit šířku lýtek. Pak následují stehna a pas. Všechny míry jsou následně zanešeny do speciálního notýsku. Sisi totiž útlocitně dbá na svoji postavu. K obědu si zpravidla dává špenát a šťávů z pomerančů a citronů.K večeři pak mléko, syrová vájíčka nebo sklenku vína. není divu, že nikdy nevážila víc jak 50kg!

Jak nedostat políček

Císařovna Sisi se ke svým poddaným chová velmi hrubě.Její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková by o tom mohla vyprávět. Při česání vlasů dostane od císařovny mnohokrát nepěkný políček. Zejména pokud stříbrný podnos, kam musí zametat spadlé lokny, obsahuje příliš mnoho vlasů. Franciska Feifaliková proto přijde s neotřelým řešením. Na spodní stranu své zástěry připecní lepící pás, na který se většina vyčesáných vlasů zachytí. Ze země pak vždy k očím císařovny zvedne jen několik málo zbylých loken. A Sisi je spokojená!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...





Spiritismus

20. října 2012 v 10:17 |  Císařovna Alžběta
Spiritismus
Alžběta s oblibou pořádala spiritistické seance, což tehdy ale nebylo nic neobvyklého. Spiritismus byl spíše módní záležitostí, kterou se bavila "lepší společnost". Císařovna věřila, že navázala kontakt se svým zemřelým bratrancem Ludvíkem II. nebo s básníkem Heinrichem Heinem, jehož po celý život bezmezně obdivovala. Většinou ale za těmito "kontakty" stál jen nějaký podvodník, ukrytý za závěsem. Potají tahal za nitky, přivázané k nábytku (v temné místnosti samozřejmě vidět nebyly), a sledoval udivení přítomných dam a pánů, když se nějaký stůl nebo židle začaly hýbat. Odhalen byl jen málokdy. Jednou se to podařilo i Rudolfovi, korunnímu princi, který se se svým bratrancem také zúčastnil jedné takové seance. Když už místností prošlo několik "duchů" a celé sezení byla asi v polovině, oba arcivévodové prudce vstali a rozsvítili. Za závěsem našli jen "strašidlo" z masa a kostí. Dotyčný muž se nakonec k celému podvodu přiznal.


Hofburg

18. října 2012 v 14:34 |  Místa spjatá s císařovnou
Hofburg po sedm staletí řídil dění v celém habsburském impériu. Zde sídlili členové rakouské vládnoucí dynastie a z bývalého hradu vytvořili grandiózní rezidenční sídlo plné přepychu a císařské záře. K vlastnímu paláci přiléhají i další objekty a zahrady formující areál překypující historií a nádherou. Dostanete se sem jednoduše - Hofbug leží v centru na Ringstrasse blízko ostatních hlavních památek a nejližší stanice metra je Museumsquartier (linka U5).
Hofburg se od svého založení ve 13. století postupně měnil a s bohatstvím svých majitelů přibíral nové a nové architektonické prvky a doplňky, takže zde nyní můžete shlédnout směsici stylů od gotiky po art nouveau. V komplexu sídlí kromě kanceláře rakouského prezidenta více než dvacítka nejzásobenějších rakouských muzejí a nespočet dalších institucí, jejichž návštěva spolehlivě vyplní několik dní. Velké přízni se těší expozice císařské Klenotnice (Schatzkammer), kde můžete vidět Korunu svaté říše římské, císařskou korunu rakouskou či další poklady z nejdražších. Vedle ní je tu budova Albertiny - nejnavštěvovanější rakouské muzeum obsahující stovky malířských veleděl od grafických mistrů jako byli Dürer, Rubens nebo Picasso. Sídlí tu též Rakouská národní knihovna, Muzeum Efezu a řada dalších.
Hofburgskou specialitou je Španělská dvorní jezdecká škola (Spanische Hofreitschule) s tradicí delší než čtyři století. Světoznámá je díky fenomenálnímu lipicánskému baletu, což je jezdecká drezúra bílých hřebců za zvuku klasické hudby předváděná v místní nádherné jízdárně postavené Josefem Emanuelem Fischerem z Erlachu. Lístky na samotné představení jsou drahé, ale nabídnou nahlédnutí pod pokličku světově nejdéle provozované koňské drezúry a nezapomenutelný zážitek. Pokud Vás zajímá něco z historie zdejších praktik, není lepší volby než navštívit přilehlé Muzem lipicánů.
Před Hofburgem se rozléhá náměstí Heldenplatz sousedící s květinovým parkem Volksgarten. Uprostřed něho můžete obdivovat sochy arcivévody Karla a prince Evžena Savojského. Náměstí z východu uzavřené podkovou hlavní budovy Hofburgu není jen prázdným dlážděným prostorem, ale slouží jako jeden ze symbolů rakouské národní identity.

Feministka Sissi

8. října 2012 v 14:15 |  Císařovna Alžběta
"Císaři po boku vládne / Rodem, duchem spřízněná /
V kráse, která neuvane / Císařovan vznešená / Bože
račiž přízeň svoji / Habsburskému domu dát / Františkovy
Josefovi / Alžběte rač požehnat! "
Zpívalo se v páté sloce císařské hymny, jejiž hudbu složil v roce 1797 Josepf Hayd pro
Františka II. Učinil tak po návratu z Anglie, kde byl fascinován královskou hymnou God Save the King. Zatímco v hudbě se Rakouské císařství impéiu vyrovnalo, ba ho i předčilo, jeho moc neustále upadala.
Romantický kýč o "císařovně Sissi", jejž vytrvale udržuje při životě i série filmů z padesátých let s Romy Schniderovou v hlavní roli, nemá pochopitelně s realitou mnho společného. V realitě je romatický snad jen úvod, kdy mladý panovník přijíždí roku 1853 do Bad Ischlu, kde mu má být na základě rodinných pletich "dvorně podstrčena" ALžbětina starší sesta Helena, pro úlohu císařovny od mládí tvrdě vychovávaná. Avšak František se okamžitě zamiluje do mladší z obou bavorských princezen ( a svých sestřenic), patnáctileté Alžběty.
Idyla však netrvala příliš dlouho a manželství se po čse rozpadlo, byť formálně je ukončila až Ažbětina smrt v roce 1898, kdy jí v Ženevě probodl srdce pilníkem italský anarchista Luigi Luccheni.
V osobě své manželky se však Franišek Josef neúspěšně střetl s modernitou. Alžběta, povahou spíše amazonka, je dodnes uctívaným pravzorem moderní aktivní a samostatné ženy, skutečné feministky. Od mládí ráda sportovala, plavala a byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby - navíc na koni jezdila "mužským" způsobem be z dámského sedla rozkročmo. Byla téměř posedlá svým vzhledem a tělo sužovala drastickými dietami - jedla jen ovoce a pila š´távu ze syrového masa. Její váha nikdy nepřhoupla pře 55 kg a podle autorky jejíhož ivotopisu, Brigitte Hammannové, vykazovala veškeré znaky mentální anorexie.
Alžběta a František byli lidé z jiných světů a těžko se divit ochladnutí jejich vztahu. Přesto vzpodili tři dcery a následníka trůnu, korunního prince Rudolfa. Ten však v roce 1889 spácha na zámku Mayerlingu za dodnes záhadných okolností společně se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou.
Zdroj: Reflex speciál

Bad Ischl

30. září 2012 v 11:47 |  Místa spjatá s císařovnou

Bad Ischl

Nejstarší solné lázně v Rakousku leží na soutoku řek Traun a Ischl mezi jezery Solné komory. První historická zmínka pochází z roku 1442. Tehdy již bylo dnes čtrnáctitisícové městečko významným střediskem obchodu a těžby soli. Bad Ischl je věhlasné lázeňské město ve stylu "biedermeier". Pobýval zde např. císař František Josef I., který z města učinil kulturní středisko evropského významu. Pobývali zde takoví skladatelé jako Strauss, Lehár, Brahms a další.
Největší rozkvět městečka ale nastal v 19. století. V roce 1823 byly založeny solné lázně, které záhy navštívili i arcivévoda František Karel s manželkou Žofií. Té dvorní lékař jako léčbu neplodnosti předepsal koupele v mimořádně bohatých pramenech Bad Ischlu. O tři roky později se arcivévodkyni narodil syn František Josef, od roku 1848 rakouský císař. Sám František Josef I. přijel poprvé hned rok nato. V Bad Ischlu oslavil zasnoubení s Alžbětou Bavorskou, známou spíše jako Sissi, a když se v roce 1854 ženil, dostal od matky zdejší Císařskou vilu (Kaiservilla). Císařská rodina i dvůr pak v Bad Ischlu po dlouhá desetiletí trávily letní měsíce, což pro město znamenalo mj. i značný rozkvět v oblasti architektury.Kaiservilla stojí na severním břehu řeky Ischl. Roku 1914 v ní František Josef podepsal vyhlášení války Srbsku. V některých místnostech ze zdí smutně shlíží množství loveckých trofejí. Při ukájení císařovy lovecké vášně prý padlo neuvěřitelných dva tisíce kamzíků. Uprostřed parku stojí Mramorový zámeček (Mramorschlössl), bývalá císařská čajovna, dnes muzeum fotografie, v němž uvidíte staré snímky i historické fotoaparáty.

"Budoucím duším"

29. září 2012 v 11:01 |  Alžbětiny básně
"Já osamělý život poustevníka
žiji, jenž dávno odvyk radostem.
Má duše nemá v žití souputníka,
spřízněnou duši nenalezla jsem.
Snad kdysi v mládí blouznivě jsem pletla
věnce kol čela mnohých krásných hlav;
jak bezduché jsou teď, když léta smetla
vavříny, obnažujíce pravý stav.
Ač příbuzných vždy kol mne bývá,
jen těla týká se ten svazek pokrevný.
Mé nitro desaterá pečeť skrývá,
má duše svazek zamčený.
Kdys po zemi jsem divoce se hnala,
i písek puzsty se mi těsným stal.
Tu s koňmi pyšnými jsem moře přeplavala,
na břehu Erinu se dala v cval.
Divže jsem přitom duši neztratila,
sem tam mne štval můj neklid panický.
Však duši mou si jiná vyvolila
a pevně obemkla ji navždycky.
Kůň - pozemský ten klenot mojí duše,
byl náhle vyšší mocí proměněn
a místo něj pode mnou Pegas kluše,
můj duch se vznesl na něm omámen.
Já prchám před světem a jeho slastmi
a dnešní lidé jsou mi vzdáleni.
Mně cizí jejich štěstí je i strasti,
zde na jiné jsem hvězdě, zdá se mi.
Co mě dřív blolelo, teď drahé mi je,
rájem se stalo osamění mé;
můj duch dnes křídly svobodněji bije
a cizí jsou mu duše pozemské!...
Tu duše moje náhle překypuje
a nestačí jí němé hloubání.
Vše, co jí hýbe, v písně převtěluje,
jež rukou mou jsou v knihu zapsány.
A kniha uchová je pro věk lidský
před dušemi, jež dnes je nechápou.
Než přejde staletí, mnohý zvrat historický
se přežene - pak znovu rozkvetou.
Ó, kéž by Mistrův * cíl pak vyplnily!
Být útěchou vám, jež se rmoutíte
pro ty, kteří se za svobudu bili,
jimž čela zdobí věnce trnité!
Vy drahé duše oněch příštích roků,
k vám dneska moje duše hovoří:
chce průvodkyní býti vašich kroků,
nechť díky vám se z básně vynoří."
* Mistrem je samozřejmě míněn Alžbětin oblíbený básník Heinrich Heine

Kam dál